|
|
||||||||||||||||||
|
various media, including painting, stone sculpture, graphics, collage, and photography. After living in Germany and Spain for 15 years, Surma returned to the Czech Lands to restore a Moravian farmhouse for his home and studios. Resisting convention, he embraces a self-reliant lifestyle that provides the creative freedom to express deep personal and social values. As the Balinese say, "We have no art. We do everything as well as we can."
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
In marginem toho, co dělám a kým jsem…Dámy a pánové, dovolte, abych při příležitosti výstavy „Symbol oka ve znamení ryb“ doprovodil vybranou kolekci svých prací také několika větami, kterými bych rád pověděl něco víc o sobě a o tom, čemu se již více než dvacet let věnuji. Připomínám, že tak činím s vědomým rizikem, neboť písemná forma vyjadřování mezi mé silné stránky rozhodně nepatří.
Hned na úvod bych rád zdůraznil fakt, že dosavadní vývoj, který jsem prodělal, nepovažuji za jakousi genezi umělce s velkým U, ale pouze a jen za součást, neoddělitelnou součást !, životního osudu, životní cesty. Trvám-li docela vážně na tom, že se cesta životní „tedy cesta jedince od vlastní tvorby nedá dělit“, neboli že člověk vždy za své dílo ručí svými skutky, je to možná vzhledem k panující situaci naivní axiom, já jej však beru na základě vlastních zkušeností vážně. Navzdory setrvalé komercionalizaci v doméně umění jsem si naštěstí tím, co dělám, nemusel nikdy zaopatřovat existenci, tím méně pak být závislý na trhu nebo se muset kvůli ekonomickému „zhodnocení“ adaptovat na některý z nespočtu soudobých módních trendů, a pod.
Jsem narozen první den měsíce března roku 1964 v nedalekém Šternberku; mé astrologické znamení jsou tudíž ryby. K malování a k tvorbě obecně jsem se dostal sám, jako autodidakt. Dětství a mládí jsem prožil v obci Dlouhá Loučka u Uničova, kde se mi dostalo základního vzdělání. Mému otci vyneslo angažmá na událostech z let 1968 až 69 škraloup na tzv. kádrovém profilu, což v mém případě do jisté míry předurčilo běh věcí příštích; do úvahy nepřipadala žádná solidní škola, natož ta, kde bych směl alespoň v „duchu doby“tříbit a rozvíjet své výtvarné záliby. Po úspěšně zvládnutých přijímacích zkouškách mi nebylo dopřáno absolvovat ani tehdy nový obor s maturitou kuchař-číšník. Neměl jsem na vybranou než zvolit nouzové řešení: jít se vyučit důlním zámečníkem. Započít start do života či – řečeno soudobým žargonem - svůj „kariérní růst“ v hloubce 900 m pod zemským povrchem, nebylo zrovna povzbuzující, ale co se dalo dělat. Přízračné ostravsko z půle let osmdesátých se svými čoudícími haldami a alkoholem se dopujícími horníky, mi bylo pouze dostatečným poukazem, že tudy asi cesta nepovede… Bylo mi čtyřiadvacet, když jsme se s mojí ženou Ivetou rozhodli emigrovat do tehdejší Spolkové republiky Německo. V té době jsem již bezpečně věděl, že pro své tvůrčí plány a ambice potřebuji rovněž svobodu, a tato země mi pak skutečně nabídla nejenom asyl ale i možnost seberealizace. Vystřídal jsem různá zaměstnání a postupem času se dopracoval až k reklamě a designu. Za hranicemi jsem se mnohému přiučil, jmenovitě bych uvedl práci s computerem nebo získání organizačních dovedností, - spolupracoval jsem např. po určitou dobu s jistou hudební agenturou, která pořádala koncerty tamních megahvězd. Byla to dobrá škola, dobrá zkušenost. V posledních letech emigrace se mi již v každém ohledu začínalo dařit, má reklamní firma byla zavedená a prosperovala, já ale navzdory vnějším atributům úspěchu začínal pociťovat že to není přesně to, co bych i do budoucna chtěl. Mechanismy nastavené společností západního typu vlečou člověka směrem, jenž má sám v moci ovlivňovat buď málo nebo vůbec ne. Upadá do hektického kolotoče zakázek, půjček, rozličných požadavků klientely, vyrovnávání se s konkurencí a podobně. A to je náročné nejen na čas a energii, ale připravuje vás to hlavně o vnitřní suverenitu a klid, dva nezbytné předpoklady nutné k vykonávání jakékoliv svobodné činnosti. Jednoho dne - jak se tak říká - jsem se rozhodl vzdát se všech svazujících závazků; chtěl jsem si najít docela nové působiště a po sobě zanechat už jen čistý stůl. Co se dalo jsem rozprodal, ale většinu majetku jsme rozdali svým přátelům. Zbytek věcí se hravě vešel do kufru auta, kterým jsme v lednu roku 2001 vycestovali do Španělska, a já tak mohl uzavřít jednu kapitolu svého života. Po zimě strávené střídavě na osamělých plážích a na úpatí andaluských hor, jsme postupně došli k poznání, že se po 13 letech prožitých v emigraci přišel čas k návratu do Čech. Zde že si pořídíme dům, kde pro mne osobně může započít něco jako nová éra mé tvorby a života.
Jako celý dosavadní dospělý život jsem také zde již od počátku dbal hlavně o to, abych si vytvořil dvě existenční báze - za prvé „způsob obživy a zaměstnání“, za druhé - vlastní nezávislé tvorby. Přesto, že se prodeji některému ze svých děl čas od času přirozeně nebráním, nestává se to vzhledem k povaze mé tvorby zase tak často, a zároveň jsem nikdy neusiloval o to, aby se malování stalo zdrojem mé obživy. To samosebou neznamená, že by si mé dosavadní dílo netěšilo zájmu ze strany příznivců imaginativního umění, to je mi už x-let let potvrzováno hlavně díky mé internetové prezentaci. Přezíravý postoj těch či oněch „znalců“ pro mne nikdy nepředstavoval důvod k sebepodceňování: za uplynulé dvacetiletí jsem své práce vystavoval (a ukázky ze své tvorby průběžně publikoval) v mnoha zemích; mé práce jsou zastoupeny v soukromých sbírkách ve státech jako je Německo, Holandsko, Polsko, Kanada, Austrálie, Velká Británie, Rusko a Francie.
Jak dokládá i tato expozice, patří mezi mé domény zejména olejomalba a kamenná plastika, dále se pak věnuji kresbě, fotografii, filmu… Otázka po zařazení mé tvorby, ať už bude zodpovězena tak či onak, nemá pro mne prvořadou důležitost. Jistě v ní již od počátku nescházela výrazná orientace na surrealismus, jehož pečeť nese určitě řada mých prací dodnes. Několik let jsem se podílel na aktivitách Skupiny českých a slovenských surrealistů. Imanentním vývojem jsem se postupem času přiblížil více k sebereflektující výpovědi, kterou bych z nemožnosti přiléhavějšího označení nazval mojí universální vizí…
A způsob mé práce? Zcela lapidárně řečeno: jde mi to samo od ruky, nemusím nad námětem zdlouhavě spekulovat ani si pořizovat skicy, když přijde „ta“ chvíle a já mám chuť vzít do ruky štětec nebo dláto, tak to učiním a jaký je výsledek procesu, na jehož konci je imaginativní sdělení ve formě obrazu či plastiky, máte nyní možnost posoudit…
Pokud pracuji s materiálem jakým je kámen, pak se jedná o různé pískovce mezi něž patří především hořický. Co se mé obživy týče, tak se převážně věnuji praktickým zřetelům tzv. užitého umění a provádím dekorativně pojaté plastiky, reliéfy, zahradní kašny, dekorace krbů apod. Čím se již delší čas intenzívně zabývám je také grafický design a tvorba webových stránek (viz níže uvedená internetová adresa). Při navrhování interiéru se snažím kamenné plastiky integrovat do architektury, aby vytvořili jednotnou skladbu, v níž by jako v mozaice vynikly různé fasety mého výtvarného výrazu. První mou větší zakázkou tohoto druhu představoval výtvarně-architektonický projekt restauračního zařízení v prostorách přízemního traktu domu na náměstí v Prostějově, známém též jako rodiště básníka Jiřího Wolkera, realizovaný v loňském roce. Po kompletní přestavbě tu na místě provozovny bývalého hodinářství vzniklo restaurační zařízení, symbolicky nesoucí název Fontána. Zde jsem mimo architektonického řešení stávajícího interiéru realizoval rovněž výtvarnou kompozici obytného prostředí, vztahující se – jak už název sám napovídá – výhradně k živlu vody; jednalo se konkrétně o sochy, obrazy, kamennou fontánu, návrhy nábytku, vitráží, keramických hodin apod. Domnívám se, že toto „za pět minut dvanáct“ sepsané sdělení o mé osobě snad jako základní informace postačí. I tak opět zažívám pocity žáka, který je ve školních škamnech nucen vypracovávat slohovou práci, a to mne přeci – jak si stále dobře pamatuji - ani trochu nebavilo… Pavel Surma v Lešanech, dne 29.10. 2003
Skupinové výstavy
1994
Bridgend (ENGLAND) 2001 Hrad "SOVINEC" (CZ) 2005 "Setkání na mlatě" Lešany 2006 "Setkání na mlatě" Lešany 2007 "Setkání na mlatě" Lešany
1991 Bamberg (D) 1993 Bamberg (D) 1993 Lichtenfels (D) 1995 Praha (CZ) 2000 Hummelhof (D) 2003 Olomouc (CZ) 2007 Rýmařov (CZ) Zahájení výstavy foto - zde...
|
||||||||||||||||||
